Výuka lyžování: privátní lekce, skupina, nebo lyžařský kemp? Velké srovnání

Možností, jak se naučit lyžovat nebo se v lyžování zlepšit, je překvapivě mnoho. V tomhle článku se zaměřím na tři nejčastější: skupinovou výuku lyžování, lyžařský kemp a privátní lekci.

Já sám jsem mnoho různých způsobů zažil z obou stran. Jednak jako klient, od lyžáku na základce na Klínovci, přes hodiny v lyžařské škole v Harrachově, privátní lekci se „Statlichem“ v Serfausu, skupinový (já, žena a dvě děti) víkendový freeride s horským vůdcem, až po čtyřdenní kemp se špičkou v oboru výuky lyžování, instruktory Paulem Lorenzem a Reillym McGlashanem. Dokonce moje profesionální cesta začala vlastně tak, že jsem šel na kurz pro instruktory jen a pouze z toho důvodu, že jsem se chtěl na lyžích zlepšit.

Ale zažil jsem tyto situace v uplynulých letech především jako instruktor, kouč nebo lektor. Pracoval jsem v lyžařské škole jak v Čechách, tak v Rakousku a učil jak skupiny, tak soukromé lekce. Učil jsem „lyžáky“ pro děti z anglických škol v St. Antonu. Funguji jako kouč na kempech pro veřejnost a lektoruji instruktorské Kurzy D. No a privátní výuka lyžování je dnes 95 % toho, co dělám.

Dejte mi tedy 15 minut vašeho času a pojďme si spolu rozebrat hlavní varianty, které se nám ve světě výuky lyžování nabízí z pohledu někoho, kdo tyto situace zažil z obou stran.

A začneme rovnou tím, co máme všichni na mysli, ať už si to přiznáme, nebo ne. Peníze jsou, jak se říká, „až na prvním místě“.

„Vyplatí se mi vůbec platit dvakrát tolik za privát, když ve skupině to stojí polovinu?“ Častá otázka, a skoro vždycky ji lidé pokládají špatně. Nesrovnávají totiž cenu za hodinu s výsledkem, ale cenu za hodinu s cenou za hodinu.

Navíc od té doby, co se v Česku rozjely lyžařské kempy, už to nejsou dvě varianty (skupina vs. privát), ale tři. A ta třetí se dost špatně zařazuje – kemp je formálně skupinová výuka, ale funguje úplně jinak.

Tak si to pojďme srovnat pořádně. A hned na začátku říkám na rovinu: žádná z těch tří variant není objektivně nejlepší. Každá řeší jiný problém a hodí se v jiné situaci. Horší je, když si vyberete variantu, která neřeší vaši konkrétní situaci.

Nejdřív aritmetika: kolik pozornosti si vlastně kupujete

Vezměme typickou českou skupinovou lekci: blok 100 minut, šest dětí, jeden instruktor. Kdybychom pozornost dělili spravedlivě jako dort, vyjde na každé dítě necelých 17 minut. Jenže z těch 100 minut odečtěte nasazování lyží, cestu na vlek, jízdu vlekem, dojíždění nejpomalejšího, jednu nevyhnutelnou čůrací pauzu a jeden pád, po kterém se sbírá výbava po půlce svahu. Reálná teoretická individuální zpětná vazba se snadno smrskne na 5–8 minut na osobu. To není kritika instruktora. To je aritmetika.

Optimální velikost skupiny je šest až osm lidí – s tím, že čím je skupina větší, tím méně účinná výuka je, protože lidi ve skupině se začnou rušit mezi sebou a rozdíly v dovednostech extrémně narůstají. Jenže většina lyžařských škol má jako strop skupinu o deseti lidech a snaží se ty skupiny opravdu naplnit. A skupina funguje na jednom pravidlu: ve skupině určuje tempo ten nejslabší, protože instruktor například nemůže posunout skupinu dál, dokud v ní má někoho, kdo ještě neumí bezpečně zastavit.

Naproti tomu na individuální lekci lyžování dostanete 50 minut nedělené pozornosti. Se skutečnou individuální zpětnou vazbou. Rozdíl v ceně přitom není desetinásobný – v českých podmínkách se skupinová lekce pohybuje zhruba mezi 400 a 1 050 Kč, privát kolem 800–1 600 Kč za hodinu. Bavíme se tedy zhruba o dvojnásobku ceny za pěti- až desetinásobek pozornosti.

Tohle je základní matematika. Kemp ji ale mění – a to je důvod, proč si zaslouží vlastní kapitolu. Bez ohledu na peníze si teď pojďme popsat, jak ta výuka konkrétně funguje.

Skupinová výuka lyžování. Kde jednoznačně vyhrává

Skupinová výuka je něco, s čím má většina z nás už zkušenost, vzhledem k tomu, že se na základních školách pořádají (povinné) lyžáky. Nemusíme tedy tuto variantu dlouze rozebírat.

Princip skupiny je, že lyžařská škola vezme 6–10 klientů, kteří se neznají a sestaví z nich skupinu, která má jen obecný popis: začátečník, mírně pokročilý, paralelní lyžování. Z principu jde tedy o skupinu, jejíž členové mají různou úroveň znalostí, fyzičky, liší se věkem a zkušeností se sněhem obecně.

Její největší výhoda je nízká cena. Díky tomu si např. rodiče mohou dovolit poslat dítě na lekci opakovaně, a to je zároveň nejdůležitější předpoklad zlepšení – konzistentnost a opakování! A v českých podmínkách se skupinová výuka týká téměř výhradně dětí.

Pokud máte doma šestiletého caparta, který stojí na lyžích poprvé, a bydlíte poblíž hor, klidně s ním jděte do skupiny.

Malé děti se často učí nápodobou a soutěží. Jede-li vedle nich jiné dítě, které to zvládlo, funguje to líp než metodický pokyn. Skupina dětem dodává motivaci, hravost a odbourává stres z „výkonu“.

Skupina také může být dobrá, když:

• chcete „jen“ jezdit, ale „pod kontrolou“
• je pro vás lyžování společenská záležitost. Smích, sdílené trapasy, „taky ti to nejde?“ – to je reálná hodnota
• máte omezený rozpočet a jde o dítě. Pravidelná dvojhodinovka v dětské skupině porazí jednu geniální privátní lekci. Konzistentnost přebije intenzitu.
• nevíte, jestli vás lyžování bude bavit, jste stydliví, a chcete lyžování zatím jenom „ochutnat“
• nejste moc pohybově nadaní, víte, že budete na učení potřebovat čas. Ve skupině budete trávit čas na sněhu, naučíte se základy a pak si můžete dát privátní lekci

Ale co zpětná vazba ve skupině? No, bohužel téměř není, anebo je dost omezená. Skupinová výuka funguje tak, že instruktor učí předem danou věc. Ví, co za daný čas (50–100 minut) zvládne odučit, a obvykle spoléhá především na cvičení nebo konkrétní úkoly. To je zpětná vazba, kterou instruktor potřebuje pro sebe – podle toho, jak dané cvičení lyžaři zvládají, tak přizpůsobí výuku, rychlost, hloubku detailu, jazyk. Ale zároveň je to i jednoduchá zpětná vazba pro klienta: zvládnu zastavit na místě, které instruktor vyznačil? Super! Dokážu projet jednoduchý slalom, aniž bych úplně zastavil, nebo nějaký kužel shodil? Dokážu se „v hadovi“ udržet za instruktorem a jet stejné oblouky jako on?

Individuální zpětná vazba je spíš ve formě drobných komentářů a doporučení. „Ještě víc, na pravou stranu ti to jde, tak se soustřeď na tu druhou, zkus ten pohyb udělat chodidlem, ne kolenem… atd.“ Instruktor sice přizpůsobí postup skupiny nejslabšímu článku, ale zároveň nemá čas se zastavit a tomu nejslabšímu lyžaři pomoci pochopit, co má dělat. Z principu se nemůže věnovat lyžařům individuálně.

Ale: dobrá skupinová lekce je lepší než špatná privátní. Za soukromého instruktora si kupujete pozornost, ne automaticky kvalitu. Pokud vám někdo hodinu opakuje „kolena dopředu“ a víc z něj nevypadne, koupili jste si drahé mlčení. Doporučení na konkrétní lyžařskou školu a konkrétního instruktora, zkušenost, kterou někdo před vámi už udělal – to má při rozhodování cenu zlata.

Lyžařský kemp. Skupina, která přestala být skupinou

Kemp bych neházel do jednoho pytle s běžnou skupinovou lekcí, i když technicky je to totéž: jeden instruktor, několik lyžařů. Rozdíl je v pěti věcech a každá z nich je zásadní.

Předtříděná skupina

Tohle je největší výhoda a málokdo ji doceňuje. Běžná skupinová lekce v českém areálu vás strčí do kategorie „začátečník“, ve které stojí čtyřicetiletý sportovec vedle dámy, která chce hlavně nespadnout. Kemp se naopak obvykle inzeruje na konkrétní úroveň a konkrétní cíl: carving pro sportovní lyžaře, rozježdění před sezonou, boule, jízda mimo sjezdovku. A firma, která pořádá kemp, se snaží dát k sobě do skupiny lyžaře na podobné úrovni – často vás před kempem požádají o vaše lyžařské video, aby si ověřili vaši úroveň a dali vás do správné skupiny.

Podívejte se, jak třeba konkrétně popisuje svůj kemp jedna z českých firem: kurz pro lyžaře, kteří bez problémů zvládají modré a mírnější červené sjezdovky v paralelním postavení – to už je definice, podle které se dá skupina reálně sestavit. Výsledek? Nejslabší člen skupiny už netáhne tempo dolů, protože je skoro stejně dobrý jako vy. Tím padá hlavní nevýhoda skupinové výuky.

Úroveň soustředění, individuální zpětná vazba

Kempy se lyžují 4–5 hodin denně, několik dní po sobě. To je jiná liga než 50minutová lekce jednou za dva týdny. Nová dovednost dostane čas se usadit. Několik po sobě jdoucích dnů umožní vašemu mozku novou dovednost skutečně pochopit, procvičit, vyladit a skutečně zafixovat, místo aby se jen krátce zmínila a zapomněla. Každý den usínáte s myšlenkou na lyže a ráno se s myšlenkou na lyže probudíte. Vypustíte práci a ponoříte se jen do lyžování. Dobře vedený kemp přinese dospělému lyžaři často víc než roky občasných lekcí či rad od kamarádů.

Zároveň kemp sice má program a instruktor pořád vede „skupinovou“ výuku, ale už má čas se během čtyř dnů postupně věnovat každému lyžaři individuálně. Pořád nemá čas řešit vaši konkrétní lyžařskou úroveň, ale může každému jednotlivě pomoci pochopit probírané téma, dát si s vámi pár oblouků 1 na 1, vymyslet nápovědu nebo cvičení jen pro vás. A pravděpodobně vám natočí alespoň dvě videa vaší jízdy, v ideálním případě budete mít video z každého lyžovacího dne.

Večerní program

Tady je kemp v jasné výhodě i proti privátu. Po lyžování, v sauně, u večeře, snídaně nebo během večerního programu můžete s instruktory nebo ostatními „kempery“ probrat cokoli dalšího ze světa lyžování a to individuálně, doptat se na to, co vás zajímá. A většina kempů má na každý večer přichystaný nějaký doprovodný program. Můžete čekat například přednášku o materiálu (lyže, lyžařské boty), rozbor videí z vašich jízd, prezentaci na téma lyžařské techniky – to je čas, který se do „hodin výuky“ nepočítá, ale kvalitu výsledku ovlivňuje víc než šestá hodina na svahu.

Skupinová dynamika, která začne pracovat pro vás

Lidé, kteří spolu bydlí, večeří a chodí na pivo, se během dvou dnů otevřou způsobem, který ve skupině na dvouhodinové lekci nenastane nikdy. Přestanou se stydět za chyby. Začnou se ptát na věci, na které by se před cizími lidmi nezeptali. Sledují se navzájem na videu a učí se i z cizích chyb. Skupina o sedmi lidech, která se zná, je pedagogicky mnohem silnější nástroj než skupina o sedmi lidech, která se nezná. Pocit sounáležitosti, který vznikne sdíleným zážitkem „společného utrpení na sjezdovce 🙂“ stmelí skupinu do kompaktního celku, vznikají nová přátelství, možná najdete parťáka na lyžování v průběhu roku. Budete lyžovat s lidmi, kteří víceméně řeší stejné věci jako vy. Můžete si o tom popovídat, sdílet různé přístupy. Někdo se na něco zeptá, a odpověď instruktora pomůže i vám.

Lepší kopec

Většina českých kempů se dnes jezdí na rakouských nebo italských ledovcích, respektive v alpských střediscích. To není marketingový bonus, to je metodická nutnost. Některé věci se na tuzemském kopci prostě nenaučíte, protože na ně nemáte dost dlouhý nebo dost prudký svah. Krátký oblouk na strmině, vedení oblouku ve vysoké rychlosti, práce s rozbitým terénem – potřebujete k tomu minutu a půl souvislé jízdy, ne dvacet vteřin. Kvalita výuky je úplně jiná, když budete „točit“ 800 m dlouhou kotvu v Čechách, na týden starém sněhu, nebo budete jezdit 3,5 km alpskou sjezdovku, každý den s čerstvým sněhem.

Co by vám na kempu mohlo vadit

Kemp má tři slabiny, o kterých se v jeho propagaci nemluví.

Zaprvé, pořád je to skupina. Sedm lidí, pět hodin denně. I kdyby instruktor rozdělil pozornost naprosto rovnoměrně, vychází to na necelých 45 minut individuální pozornosti denně – a to je optimistický odhad, který nepočítá s lanovkami a přejezdy. Večerní videoanalýza sedmi lidí znamená, že na váš záznam přijde řada zhruba na deset minut.

Zadruhé, nasycení. Každý má jinou úroveň a kapacitu pobrat nové věci. Pokud je toho nového pro vás opravdu hodně, můžete se třetí, čtvrtý den intenzivního tréninku cítit unavení a se „zavařeným mozkem“, protože toho nového už je moc. Ale kemp má pevný program a ten nikdo nepřizpůsobí vašim individuálním pocitům. Zvažte proto, jestli zvolíte kemp na 3, 4 nebo 5 dnů. Může se stát, že z kempu pojedete trochu „zmatení“, protože se pokusíte naučit příliš mnoho naráz.

Zatřetí, motivace ostatních nemusí být stejná jako vaše. Na každém kempu je část lidí, pro které je to primárně dovolená s partou a možná nebudou instruktorovi věnovat tolik pozornosti jako vy. Každá skupina má někoho, kdo se příliš chlubí svými lyžemi a středisky, kde už lyžoval. Někdo se na svahu ptá ustavičně na něco a na vás se nedostane, pokud nebudete asertivní. Často se najde někdo, kdo fyzicky nestačí a možná nesjedete tolik černých sjezdovek, kolik byste si vy přáli.

Privátní výuka. Kde nic jiného nepomůže

Individuální lekce lyžování je jediná varianta, kde se celá lekce staví pro jednoho konkrétního člověka. Ne na lyžařskou úroveň, ne na cílovou skupinu – na vás. Poprvé máte výuku, kde není předem daný program, ale vymyslí se pro vás na začátku lekce. Co budete dělat, vznikne dialogem s instruktorem. Poměr výkon/cena zde může být největší. Lyžař možná ví, co by chtěl zlepšit nebo co se naučit, instruktor na začátku lekce zjistí, na čem byste měli pracovat (to nemusí být stejná věc 🙂) a vznikne program lekce, který by vás opravdu mohl posunout.

Z mojí zkušenosti navíc lyžařské školy často nasazují na privátní lekce zkušenější instruktory, ale není to pravidlo. Dobrá skupinová lekce je pořád lepší než špatný privát, ale při výběru privátního instruktora stojí za to ptát se na jeho kvalifikaci a zkušenosti.

Ale můžete si vybrat i opravdu soukromého instruktora, který pracuje mimo lyžařskou školu – i v Čechách už je nás takových hodně. Výhoda je, že s vámi tím pádem můžeme lyžovat téměř v jakémkoli středisku, které se vám líbí, a tak dlouho, jak budete chtít. A zároveň nejsme vázáni konkrétní jednou metodikou, kterou se v dané škole musí učit. O tom si ještě povíme víc.

A téměř všechno, co umí skupinová výuka, nebo co se dělá na kempu, bude umět privátní instruktor také.

Komu by se privátní výuka mohla hodit především:

1. Dospělý začátečník, zejména věk 40+, zejména ženy. Dospělí potřebují rozumět tomu, proč něco dělají, a hlavně mají strach, který děti nemají. Strach se nedá odbourat ve skupině osmi lidí, kde je na vás pět minut. Dá se odbourat jenom tak, že vás někdo, kdo ví, co dělá, vede krok za krokem terénem, který zvládnete.
2. Středně pokročilý, který je pokročilý už dlouho. Umí sjet červenou, dvacet let jezdí a dvacet let jezdí stejně. Chyba, která je zafixovaná dvacet let, se nedá opravit hromadným pokynem – musí se najít, pojmenovat a musí se na ni jít především přes hlavu. Na kempu se takový člověk často zlepší, ale zlepší se v rámci své chyby, pravděpodobně se neodstraní příčina tak dlouholeté stagnace.
3. Cokoli, co je „mimo kategorii“.
   • Chcete znovu začít lyžovat poté, co jste 15 let nejezdili?
   • Máte zranění, ze kterého se vracíte.
   • Oblouk na jednu stranu je v pohodě, ale na druhou je to mnohem horší a nevíte, čím to je.
   • Nevíte, jestli máte správné lyže nebo boty.
   • Máte strach z konkrétní situace – nelyžujete na prudkém, nesjedete černou, když je mlha, musíte do restaurace, nelyžujete na jaře, protože je těžký sníh.
   • Končíte s lyžovacím dnem, jakmile se udělají muldy.
   • Chtěli byste stačit vlastním dětem, nebo manželovi.
   • Máte konkrétní chybu, o které víte: všichni vám říkají, že otáčíte rameny, ale nevíte, co s tím.
   Tohle všechno umí soukromá lekce s dobrým instruktorem vyřešit. Možná ne za jednu lekci, ale vyřešíme to.
4. Když máte málo času a chcete si dát tu nejlepší možnost se zlepšit. Čtyřdenní kemp znamená čtyři dny volna. Ano, zalyžujete si, procvičíte si to, co se na kempu učí, ale výuka je pořád naředěná na celou skupinu. Soukromá lekce jeden na jednoho může během 3 hodin absolutně změnit váš pohled na lyžování a naučit vás něco, co jste dosud nedělali. S novou dovedností si pak můžete později (o víkendu, na večerním lyžování, o dovolené) lyžovat sami, abyste si to dostatečně procvičili.

Největší výhoda soukromé lekce

Pro mne ale ta největší výhoda privátní lekce je něco, co si vlastně jako klient neuvědomíte a nemáte možnost to ani zjistit. Tedy pokud jste neměli více lekcí s různými instruktory.

My instruktoři (tedy ti dobří) vám totiž přizpůsobíme nejenom téma výuky – že poznáme, co přesně potřebujete naučit. Ale hlavně změníme přístup k vám a komunikaci. Zjistíme, jestli třeba jezdíte na kole, nebo hrajete tenis a budeme používat analogie ze sportu, který znáte. Zjistíme, jestli jste přemýšlivý technický typ, který má rád detaily – pak je od nás dostanete, možná i s nějakým tím odborným slovíčkem a asi nakreslíme nějaké malůvky hůlkou do sněhu. Ale možná jste introvertní humanisticky založená učitelka, která cvičí jógu a potřebuje věci cítit nebo zažít, spíš než vysvětlit. Pak budeme víc jezdit, méně vysvětlovat, a najdeme chvíle a situace, kdy vzniknou nové pocity na lyžích. Možná jste po operaci kolene a bojíte se znovu začít lyžovat. V tom případě půjdeme výukou po tak malých krůčcích, na takovém terénu, že možná budete stále trochu nervózní, ale budete se celou dobu cítit v bezpečí. Privátní lekce nám dává šanci se na vás naladit, a jako chameleon se přizpůsobit každému klientovi zvlášť.

Pozor na rodinný privát

Praktická věc, kterou si spousta lidí neuvědomí, dokud nestojí na svahu. Lyžařská škola dost často prodává privátní výuku pro jednu až tři osoby za stejnou cenu, případně umožní k jedné osobě dokoupit další osobu za velmi výhodnou cenu. Zní to jako výhodná nabídka. Ale pokud do té „privátní“ lekce nastoupíte s manželkou, která stojí na lyžích poprvé, a se synem, který jezdí černé sjezdovky, koupili jste si za cenu privátu skupinovou lekci o třech lidech se třemi různými cíli a potřebami. Instruktor pak udělá kompromis: bude učit něco, co prospěje všem třem. Jenže s velkou pravděpodobností to nebude ani pro jednoho přesně to, co by v danou chvíli potřeboval. Tuhle „lákavou“ variantu si spíš schovejte na situaci, kdy jste v zahraničí ve velkém středisku poprvé a potřebujete ukázat, co kde je, odbourat nervozitu, nebo pomoct se sněhovými podmínkami, ve kterých se necítíte úplně doma.

Individuální lekce lyžování znamená jeden instruktor a jeden lyžař. Tam je největší hodnota.

Video analýza a proč o ní mluvím pořád

Když se mě někdo zeptá, co je největší praktický rozdíl mezi výše uvedenými variantami, neodpovím „pozornost“. Odpovím video analýza lyžování – a hlavně to, kolik jí na koho zbyde. Protože to je pro vás ta nejcennější individuální zpětná vazba.

Většina lyžařů má naprosto mylnou představu o tom, co jejich tělo na svahu dělá. Pocit a realita se rozcházejí o metr. Dokud to člověk nevidí, věří svému pocitu – a svůj pocit brání. Tak je to přirozené.

Abyste mohli něco na svém lyžování změnit, potřebujete napřed vědět, co vůbec na lyžích děláte. Video vaší jízdy je k tomu nejpřímější cesta. Teprve tam uvidíte, co vám říkali kamarádi, že třeba „strašně moc otáčíte rameny doleva doprava“. Jak je možné, že to při lyžování vůbec necítíte? To je také přirozené. Napřed si ten pohyb musíte „zvědomit“ – to je odborný termín 🙂 A pak můžeme to, co děláte, nahradit něčím lepším.

V základu vám pomůže už jen se vidět. Běžně klienta natočím během první jízdy nebo dvou a pak se na to spolu rychle mrkneme třeba během jízdy na lanovce. Každý telefon dnes umožní video zpomalit a dostanete celkový obrázek svého lyžování.

Lepší varianta je, když můžeme na svahu během přestávky na kafe nebo během oběda mrknout na to video podrobněji. Používáme aplikace, které video zpomalí na jednotlivé obrázky po desetinách sekundy. Na displeji telefonu zakroužkujeme tu část těla, kterou máte sledovat. Změříme a porovnáme úhel náklonu v levém a pravém oblouku. Odvyprávíme kousek teorie, aby hlava rozuměla tomu, co vidí a co má tělo dělat. Dáme si vedle sebe video z první jízdy a z poslední jízdy před obědem. To všechno vám extrémně usnadní cestu ke změně.

Vrchol je, pokud pracujeme s nějakým klientem dlouhodobě. Já osobně svým klientům po lyžování udělám podrobnou videoanalýzu z daného dne nebo lekce, porovnám záběry před cvičením, po cvičení, označím co je potřeba vidět, namluvím vysvětlující komentář vaším jazykem, a video, které může mít dvě nebo také osm minut, vám zašlu společně s instrukcemi, co a jak jezdit do té doby, než se zase uvidíme.

Z čehož plyne praktický závěr: hodnota videa neroste s délkou záznamu, ale s časem, který nad ním s vámi někdo stráví a do jaké hloubky se dostane. Na běžné skupinové lekci se natáčí symbolicky nebo vůbec. Na kempu se natáčí a večer rozebírá, ale dělíte se o čas se šesti dalšími. A doufám, že ulovím video, na kterém vypadáte dobře 😊, ať máte co dát na Facebook. Na privátu je celý rozbor váš – a hlavně se natáčí opakovaně, takže vidíte i to, jestli výuka funguje.

Jak vybrat správnou výuku lyžování?

Privátní lekce může být v řadě situací nejrychlejší cesta ke konkrétnímu posunu. Není ale automaticky nejlepší pro každého. Často uděláte velký pokrok i bez soukromého instruktora.

Než se pro něco rozhodnete, zjistěte si pár věcí. Jaká je zkušenost jiných klientů s danou školou, nebo instruktorem? Učil někdo někoho ve vašem okolí a byli s ním nebo s ní spokojení? Jaké mají instruktoři v dané lyžařské škole vzdělání – nějaké své interní školení, nebo skutečný Kurz D, C, B, A podle mezinárodních standardů (více o vzdělání instruktorů v Čechách v mém jiném článku)? Dokáže mi instruktor během lekce natočit video? A uměl by mi k tomu něco říct? Posbírejte informace, něco vyberte, ale hlavně jděte do toho!

Výše uvedené varianty nejsou jediný způsob, jak se na lyžích zlepšit. Můžete se učit jen online – funguje to překvapivě dobře. Na horách jsou víkendové kroužky nebo skupiny, do kterých můžete sebe, nebo své děti přihlásit. Můžete své děti zapsat do lyžařského klubu.

Nebo si na začátku zimy střihněte celý základní instruktorský kurz.

Také nemusíte čekat na zimu, resp. na ni nečekejte! 🙂 V Praze je carvingový trenažér, na který občas posílám své klienty, nebo jdu rovnou s nimi, v provozu je od září.

Naučte se jezdit na inlinech, nebo si jděte zabruslit na zimák. Půjčte si kolečkové lyže a dejte si pár koleček na cyklostezce. Jestli máte horské kolo, dejte si pár lekcí s instruktorem a sjeďte si občas nějaký lehký trail. Všechny tyto aktivity vás naučí přemýšlení a pohyby, které zužitkujete v zimě na lyžích. Jen travní lyžování prosím vynechte, to je jen pro otrlé 🙂 (mimochodem ČR je v travním lyžování světová špička s mnoha medailemi z mistrovství světa).

Nezapomeňte na fyzičku. A tím nemyslím zvedání železa v gymu. Tři měsíce pilates od září do listopadu vám můžou zařídit nejlepší lyžařskou sezonu, kterou jste dosud měli. Trocha cvičení mobility dvakrát týdně ráno před prací, nebo večer na zemi u televize způsobí na sněhu sakra rozdíl. Pokud už chodíte někam cvičit, zkuste deadlift na jedné noze a trenérovi řekněte, že chcete cvičit něco, u čeho se naučíte cirkumdukci dolních končetin 🙂

A choďte tančit! Jestli jsem za svou kariéru něco vypozoroval, tak je to fakt, že nejrychleji se učili začátečníci, kteří uměli tančit! Při lyžování se totiž taky můžete pohybově vyjádřit! Proč to tak je, si můžeme říct, až spolu poprvé polyžujeme.

Pojďme si tedy závěrem rychle shrnout typické situace a jejich možná řešení.

Těšíme se na vás

Lyžování je parádní sport. A je jedno, jestli jste začátečník, nebo pokročilý, jestli lyžujete 20 dnů za sezonu, anebo si lyžování držíte už jen jako týdenní výlet do Alp jednou za zimu. Pokud dokážete stát na jedné noze 30 sekund bez držení, je to všechno, co potřebujete k tomu, abyste se naučili lyžovat nebo se zlepšili. A je jedno, jestli je vám 20 let, nebo 65 let, nikdy není pozdě si lyžování udělat lehčí.

Pokud chcete lyžovat konkrétně se mnou, nabízím několik možností.

Privátní výuku lyžování v Praze a okolí – individuální lekce s videoanalýzou na malých kopcích poblíž Prahy, kde se dá v klidu pracovat na technice, aniž byste museli obětovat celý víkend a čtyři hodiny na dálnici. Pro spoustu lidí je totiž levnější a rychlejší opravit techniku doma než na horách, kde stojí každý den lyžování několik tisíc a vy ho chcete strávit ježděním, ne cvičením. S pokročilými pak vyrážím na jednodenní lyžovačky do Rakouska.

Když už budete v Rakousku, několikrát za sezonu si můžeme zalyžovat v Söldenu, v lyžařské škole Snowlines.

Pokud chcete na kemp, mrkněte na aktuální nabídku kempů – obvykle nabízím jeden až dva kempy, zejména před začátkem lyžařské sezony.

V lednu a únoru vedu skupinový minikurz lyžování, kdy si během šesti týdnů promrskáme základní stavební kameny lyžování. Jestli sjedete modrou sjezdovku paralelně a jste z Prahy a okolí, tohle by mohla být velmi ekonomická varianta, jak se naučit věci, které jste pravděpodobně doteď neuměli.

A pokud jste z daleka a budete chtít poradit, dejte vědět, nasměruju vás na ty nejlepší profíky po celé republice.

Tak co – máte chuť si udělat lyžování snadnější a lyžovat s menší námahou a větší porcí zábavy?