Mnoho mých klientů se na první lekci objeví se slalomkou. To je lyže, která má například 165 cm a méně, s radiusem pod 13 metrů. Drtivé většině z nich ji doporučili kamarádi nebo prodavač v obchodě. A téměř všichni svou volbu zdůvodňují slovy: „Já bych nic delšího asi neutočila", případně „Jsem začátečník, tak mi doporučili něco, co snadno zatáčí." Poznáváte se v tom?

Než si i vy půjdete koupit svou „komerční" slalomku, „odladěnou" slalomku, závodní FIS slalomku, nebo dokonce přímo model konkrétního závodníka ze světového poháru (vinnen jsem ctihodnosti, ale pro mou obranu, viděli jste skluznici Hirscherovy slalomky? Je bílá a jsou na ní obrázky motokrosových jezdců!), nechte mě vysvětlit, proč to nedělat a do kolika pastí můžete touto volbou nevědomky spadnout.

Past jménem „ono to zatáčí samo"

Jednou z klíčových dovedností, kterou musím většinu mých klientů doučit, je schopnost aktivního otáčení lyží – tedy schopnost otočit lyže přes směr vaší jízdy, jinými slovy natočit špičku lyží, aniž byste otočili celé tělo. Střední až krátký oblouk jinak nevytvoříte. A právě tady je zakopaný pes.

Slalomka s extrémně krátkým radiusem vás totiž do té zatáčky „vtáhne" hned, jak ji trochu naklopíte. Dělá se to snadno, ale je to past. Lyže zatáčí za vás a vy se stáváte jen pasivním pasažérem. Nenutí vás se naučit, jak lyži aktivně ovládat a otočit ji nohou. Jakmile pak vjedete do těžšího terénu, prudšího svahu nebo na led, zjistíte, že lyži vlastně neumíte „vést" a nasměrovat tam, kam potřebujete. Výsledek? Lyže si jede, kam chce ona, a vy jen doufáte, že tam nebude jiný lyžař. Zůstáváte někde na pomezí řezaného a smýkaného oblouku, což Vám parádně funguje, ale jen na modré sjezdovce. Jenže na čemkoli prudším vám najednou chybí schopnost něco s tvarem a poloměrem oblouku udělat a začíná boj o přežití. Tahle lyže vás bez milosti nechá na holičkách, když nevíte, co dělat. Pokud jste začátečník a potřebujete se naučit lyži aktivně vést, pak je tato lyže ten nejméně vhodný tréninkový nástroj.

Zapomeňte na pravidlo „lyže po bradu"

Tohle je největší přežitek lyžování hned po vlněných šponovkách. Často slyším: „Jsem začátečník, tak mi dejte ty nejkratší, dlouhou bych neprošlápl." Chyba. Délka lyže není o vaší výšce, ale o stabilitě a vztlaku. Před příchodem carvingových lyží (cca před rokem 2000) měla slalomka přes 2 metry, a lyže se vybíraly cca podle výšky postavy. Tyto lyže bylo opravdu nutné fyzicky otáčet. Dnešní lyže mají takzvané „vykrojení", radius chcete-li, a hlavní způsob, jak tyto lyže zatáčí je přes jejich zahranění. Zahraněná lyže se díky jejímu tvaru prohne a zatočí. A čím víc ji naklopím, tím víc zatáčí. Do té míry, že u slalomky s radiusem 11 metrů na modré sjezdovce nepotřebujete lyží otáčet nohou vůbec, vystačíte si s tak mírným naklopením, že ho zvládne i začátečník. Tedy nic prošlapávat nemusíte 😊 (o tom zase někdy jindy), stačí lyži naklopit na hranu.

Radius u lyže je daný jejím tvarem, kdy lyže je nejširší na špičce, pak na patě a nejužší ve středu lyže pod botou (tvar přesýpacích hodin). Z principu tedy vyplývá, že lyže s malým radiusem budou muset být zároveň kratší. Což sebou nese další úskalí.

Jen pro srovnání; závodní slalomka Atomic S9 FIS pro sezonu 26/27 má 165 cm a radius 12,1 metrů. Je to jedna lyže v závodním katalogu, na které by jel Bulhar Popov, který měří 164 cm, stejně jako Švýcar Ramon Zenhäusern, který se tyčí úctyhodných 202 cm nad sjezdovkou.

  • Stabilita v rychlosti: Krátká lyže je v rychlosti nervózní a tancuje pod vámi jako namydlený blesk. To není lyže na jízdu rovně, a/nebo rychle.
  • Vztlak na rozbité sjezdovce: Na většině sjezdovkách se po obědě vytvoří místo manžestru pěkný „bordel" někdy rovnou „tankodrom". Krátká úzká lyže se do každé muldy zapíchne a má tendenci se propadat sněhem až na tvrdší podklad. Delší lyže naopak přes nerovnosti doslova přepluje, podobně jako u horských kol, kde se přešlo z kol o velikosti 26 na 29 palců. Větší celková plocha skluznice totiž znamená větší vztlak, což je v rozbitém terénu výhoda.

Úkaz zvaný dámská slalomka

Slalomky přichází v mnoha provedeních. Konstrukce a materiál mají na chování lyže zásadní vliv. Kvalita a tuhost lyže (zejména ve zkrutu) jdou ruku v ruce. Svého času měli výrobci lyží i kategorii „dámské lyže". Šlo o „měkké" lyže, s velkým podílem pěny – taková lyže měla být snazší na smýkání. Měli pravdu 😊. Nebudu vás zatěžovat podrobnostmi o fyzice, která stojí za tím, jestli lyže drží na hraně nebo ne – vězte, že pokud lyži zatížíte správně v jejím středu, bude levná komerční lyže držet na hraně úplně stejně, jako závodní FIS nářadí. Ten rozdíl je v definici toho „středu". Na závodní lyži můžete být trochu víc vepředu nebo vzadu a lyže bude pořád držet. U dámských lyží výrobci úmyslně postavili lyži tak, aby „střed" byl co nejmenší a malá výchylka okamžitě lyži z hrany utrhla a lyže začala smýkat. Výborný nápad, zdálo by se. Než vám dojde, že začátečník v podstatě nemá ani ponětí, jak se „ve středu lyže" udržet, takže výsledek byl, že lyžařce ta lyže smýkala pod nohami i když nechtěla.

Dnes už jsou dámské lyže za zenitem a pokud existují, přistupuje výrobce k této kategorii mnohem sofistikovaněji než jen tím, že vyrobí „měkčí" verzi standardního modelu. Ale materiálové dilema u slalomek zůstává: závodní FIS slalomka je příliš tvrdá a velmi rychle skončíte na zádech, měkčí „odladěné" verze jsou náročné na předozadní rovnováhu a páku, kterou na ně přes lyžařské boty vytvoříte. Najít optimální lyži na výšku, hmotnost a schopnosti lyžaře je u slalomky náročné.

Proč pořád sedíte „na záchodě"

Začátky lyžování jsou zejména o hledání rovnováhy, zejména v předo-zadním směru. Lyže mají v oblouku tendenci zrychlovat a „utíkat" lyžaři dopředu… a slalomka je v tomto oboru opravdový mistr. Jakmile ji nechytíte včas, jen těžko jí v oblouku znovu „dohoníte". Zároveň je kvůli své „délce" obtížnější na balancování, z toho prostého důvodu, že je kratší. Pokud uděláte technickou chybu, neřekne vám „nevadí, zkus to znovu", ale pošle vás rovnou k zemi. Je to přísná učitelka, která vás místo vysvětlování rovnou klepne přes prsty. V praxi pak vídám dvě typická řešení. V souladu s rozšířenou českou mantrou „jdi dopředu, jdi dopředu" se někteří lyžaři naučí doslova „zavěsit" na jazyky bot. Lyže jim pak zůstává celou dobu „za zadkem" a na konci oblouku přichází nezvladatelná přetáčivost. Abych volně parafrázoval Cimrmany, mají problém oblouk nejen začít, ale také ho i ukončit. „Já myslela, že mám být furt co nejvíc vepředu?" odpověděla mi například jedna klientka, kterou „trénoval" ambiciózní tatínek pokynem „kolena dopředu, kolena dopředu". Častější „řešení" nezbednosti slalomek je ovšem to, že se lyžař naopak zabydlí „na záchodě", opřený o zadní část skeletu boty. A stehenním svalům dopřeje odpočinek až na sedačce při jízdě zpátky na kopec.

Většinu času nevíte, co Vaše lyže dělá

Začátečník se lyži ovládat teprve učí. Rozdíl mezi řezáním (carvingem) a smýkaným obloukem, případně jejich mix je pro začátečníka jedna velká španělská vesnice. Většinou ani netuší, co lyže pod ním zrovna dělá, natož aby ji dokázal vědomě ovládat. Jenže slalomka funguje „sama", zatáčí, tak proč to řešit, že? Z rozboru desítek videí ale vidím, že taková lyže během jediného oblouku sama přechází mezi řezáním a smýkáním a svému jezdci dává velmi matoucí zpětnou vazbu. Slalomka, zvlášť pokud investujete do závodní FIS verze, je navíc tvrdá lyže, která chce především řezat a smýkání jí moc nejde. Takové chování slalomky ale lyžařskému rozvoji rozhodně nepomáhá.

A to víte, že slalomka se brousí jinak?

Rozdíl ve způsobu broušení slalomek a obřaček už je jen takový pověstný poslední hřebíček do rakve začínajícího lyžaře. Hrana lyže se totiž brousí ze dvou stran. Zespoda a ze strany. Doporučené úhly se pro slalomky a obřačky liší. To, co pozná i začátečník na chování lyže, je úhel zespodu (od skluznice). Slalomka se typicky brousí pod úhlem 0°–0,5°, zatímco obřačka 0,5°–1°. Rozdíl poznáte v „kousavosti" lyže při jízdě rovně. Malý úhel nutí slalomku „chytat" se sněhu a stáčet lyži po hraně do oblouku a kvůli tomu je při jízdě rovně velmi neklidná – ale snadno zatáčí 😊. Větší úhel obřačky dává lyžaři mnohem větší toleranci. Lyže jede ochotněji po plochách a chová se čitelněji. Pokud se tedy dostavíte do servisu se závodní slalomkou a nedáte obsluze žádný pokyn, dostanete zpátky něco s vlastnostmi formule F1, zatímco vy byste potřebovali spíš klid jedničkové oktávky.

Nohy jako z betonu po dvou jízdách

Kombinace všech výše uvedených faktorů vede k tomu, že typický jezdec slalomky je unavený po dvou hodinách lyžování, a ještě se při tom v duchu mrská za svou špatnou fyzickou přípravu. Jsem poslední, kdo by klientům rozmlouval práci na své fyzičce. Ale v tomto případě si prostě volbou lyže připravuje lyžař větší peklo, než by musel. A zdá se, že i tady máme takový svůj český lyžařský folklór. Odpověď devatenáctileté slečny na dotaz, jestli ji nebolí nohy byla „no ale do lyží se přece musí šlapat, ne"? Jiný, dvaapadesátiletý klient mi bezelstně odpověděl, že mu kamarádi na horách říkali, „když tě nebolí nohy, tak děláš něco špatně".

Milí lyžaři, jestli chcete, aby si vaše nohy zamakaly, běžte do fitka. Lyžování, tedy alespoň jak ho učím já, je naopak o efektivitě a snaze udělat fyzicky jen to nejnutnější, aby lyže udělala, co chci. A jestli si chcete máknout, pojeďte se mnou do boulí nebo na černou sjezdovku 😊

Tak co si tedy mám pořídit?

Když se učíte, potřebujete především jednoduchost a čitelnost. Chceme lyži, která vás podrží, když zaváháte, a umožní vám v klidu pochopit, jak aktivně ovládat směr jízdy. Chceme radius, který vás nepoveze od lesa k lesu, a tvrdost přizpůsobenou tomu, že většina vašeho lyžování nebude na dokonalém manšestru. Pro většinu lyžařů bude ideální all-round lyže s radiusem mezi 13–15 metry a délkou 170–185 cm. Se standardním vázáním (bez závodní či jiné desky) a šířkou lyže pod botou cca 68–78 mm. Bude to váš nejlepší kámoš, který vám pomůže vyrůst, zatímco slalomka je spíš ten toxický známý, co vás neustále hecuje do věcí, na které ještě nejste připraveni. Na něj máte čas – a až přijde, půjčím vám tu Hirscherovu závodní zbraň s bílou skluznicí 😉.

Tak co, probereme výběr lyží na příští lekci, nebo se nejdřív podíváme na videu, co vaše nohy vlastně na svahu dělají?